Totalitní vtipy 1

Dva židé Kohn a Roubíček přežijí koncentrák. Když v pětačtyřicátém opustí Dachau, rozhodují se, kam půjdou. "Já to zkusím na západ, třeba do Ameriky," povídá Kohn, "uvidím, jak se mi tam povede." "Tak já to zkusím zase na východ, třeba do Sovětského Svazu," rozhodne se Roubíček. Dohodnou se, že se po nějaké době sejdou a řeknou si, jak se jim daří. Kohn odjede do Ameriky, stane se úspěšným obchodníkem a zbohatne. Po letech si vzpomene na Roubíčka, co se s ním asi stalo, proč se neozval. Rozhodne se po něm pátrat a rozjede se do Sovětského Svazu. Stopa ho zavede do Moskvy. Tam se na přislušném úřadě ptá úřednice, zda neví, kde by mohl najít žida Roubíčka, který přežil koncentrák. Úřednice chvílí hledá a pak říká: "Jděte se podívat na Rudé náměstí, měl by tam zametat." "Zametat?" podiví se Kohn, ale jde se tam přesto podívat. Za chvíli opravdu narazí na Roubíčka, který zametá Rudé náměstí. "Ahoj, já jsem Kohn, pamatuješ?" osloví ho. "Kohn? Jakej Kohn?" "No přece Kohn, z Dachau," řiká Kohn. Roubíček se opře o koště a zasněně zíraje do dálky si povzdechne: "Jo Dachau, to byly časy."

Brežněv se chlubí: "Mám nového koníčka, sbírám politické vtipy o sobě."

"A kolik jich už máte?"

"Zatím jen dva a půl lágru."

<<Předchozí vtipy Následující>>